 |
| kosmas.cz |
Vdaná žena si najde milence,
uteče s ním a nakonec skočí pod vlak. Tak asi tolik jsem toho věděla o
této knize, než jsem se rozhodla si ji přečíst. Jak jinak, než v zimě jako v Rusku :).
Samotný nákup díla byl provázen
celkem vtipnou peripetií, kdy jsem si omylem objednala převyprávěné zkrácené
vydání. Naštěstí se mi povedlo objednávku ještě změnit. A doteď je mi záhadou,
jak se z devíti set stran stane dvě stě.
Jak už jsem zmínila, je to kniha
objemná (koupila jsem si kvůli ní i větší kabelku). První polovinou jsem ale
proletěla jak nic, děj mě dokonale vtáhl. Jakmile se však víceméně vyřešila
jedna z vedlejších zápletek, která mě ale bavila nejvíc (Kitty a Levin),
začalo se mi to nějak vléct a zatímco na stranu cca šest set jsem se dostala
během tří týdnů, zbytek mi zabral přes dva měsíce..
Teď už vím, že mé povědomí o ději
Anny Kareniny bylo velmi ubohé. Není to jen příběh jedné ženy. V knize se
prolíná několik dějových linek, které nabízejí poměrně vyčerpávající popis
života jedné společenské vrstvy v Rusku v té době. A jak už víte, ta
hlavní, podle které se kniha jmenuje, nebyla tou, která mě zaujala nejvíce.
Příběh Kitty a Levina (vlastně hlavně Levina) je mnohem barvitější a méně
přímočarý. Víc k tomu psát nebudu pro případ, že byste se to chystali
číst.
Co se týká samotné Anny, dvě
třetiny jejího příběhu mi v hlavě pořád naskakovala jiná kniha – Paní
Bovaryová. Ale opravdu jen první dvě třetiny. Obě sice žily v nešťastném
manželství, obě byly nevěrné a obě si nakonec sáhly na život (úspěšně). Tím ale
podobnost končí. Anna Karenina románek s Vronským nevyhledala záměrně, ba
naopak – chvíli (ale fakt jen chvíli) se mu bránila. A také – do svého milence
si nepromítala veškeré své zpackané životní naděje. Annu Kareninu vidím jako
ženu vyzrálejší a – paní Bovaryová promine – chytřejší. A nakonec ji nezahubil
strach ze společenského znemožnění, nýbrž její láska k Vronskému, která
byla silnější než ona.
Přestože se mi tato kniha velice
líbila a peněz do ní investovaných určitě nelituji, musím se přiznat, že se mi
docela ulevilo, když jsem ji konečně po třech měsících zaklapla a schovala do
knihovny. Přece jenom, tahat s sebou věčně takový kolos není žádná sranda ;).
A co vy? Četli jste Annu
Kareninu? Chystáte se na to? Anebo jsem vás dokonale odradila?
Žádné komentáře:
Okomentovat