Co dokáže vzkaz v láhvi

Poslali jste někdy po vodě vzkaz v láhvi? A bylo v něm něco důležitého?
V knize Vzkaz v láhvi od Jussi Adler-Olsena se jedná o mimořádně důležitý dopis. Přesto leží po svém nalezení opomíjen na okenním parapetu, kde ho ničí slunce i vlhkost, několik let než konečně jednu osvícenou ženu napadne podívat se dovnitř. Jaké je pak velké překvapení všech, když uvnitř naleznou prosbu o pomoc psanou krví... Bohužel je vzkaz tak zničený, že ho většina chybí - slůvko POMOC je však více než zřetelné.
Případu se ujme Carl Morck a jeho kolegové Asad a Yrsa/Rose z oddělení Q, které se zabývá dávno zapomenutými případy. Přestože Carla dopis ze začátku vůbec nezajímá, brzy je stržen nasazením svých kolegů a s přibývajícími stopami stoupá i jeho zájem.
Vyšetřovatelé společně rozkryjí hrůzný případ jednoho velmi nešťastného chlapce, který vyrostl ve zrůdu, jakou si lze jen těžko představit.
Je to druhá detektivka, kterou jsem od Jussi Adler-Olsena přečetla (Žena v kleci) a ani tentokrát jsem nebyla zklamaná. Výborné a napínavé čtení!
A jen tak mimochodem, já jednou vzkaz v láhvi poslala - při párty s přáteli - a upřímně doufám, že se někde ztratil :).

kosmas.cz

Žízeň po životě

Původně jsem hledala knihu o Charlesi Darwinovi, a tak jsem objevila Původ od Irvinga Stona - dílo, které je věnováno právě slavnému anglickému přírodovědci. Protože tou dobou ale nebyla kniha v češtině ještě vydána (vyšla na podzim 2012), podívala jsem se ze zvědavosti, co dalšího Irving Stone napsal - a Žízeň po životě mi svým zvláštním názvem hned padla do oka. Když jsem zjistila, že vypráví životní příběh mého oblíbeného malíře - Vincenta van Gogha - neváhala jsem a objednala ji.
Děj začíná v době, kdy se mladý Vincent živí jako prodejce obrazů, pokračuje jeho kariérou duchovního až k bodu, kdy se rozhodne stát se malířem. Největší část knihy je pak pochopitelně věnována přibližně deseti letům, kdy se cvičil v kreslení, v akvarelech a konečně i v malbě. Příběh končí jeho smrtí (to není žádný spoiler - není snad překvapením, že Vincent van Gogh zemřel). Do větších podrobností zabíhat nechci, abych případné čtenáře neochudila o momenty překvapení.
Kniha byla napsána poměrně krátkou dobu po smrti Vinceta van Gogha a autor se při její přípravě setkal i s lidmi, kteří ho skutečně znali. Vyprávění je tedy z velké části věrné pravdě, jak se dozvíte i z doslovu.
Příběh je napsán velmi poutavě a zvláště ke konci, kdy se čím dál více projevovala malířova choroba, mi opravdu běhal mráz po zádech.
Nádherné čtení o úžasně talentovaném člověku!
A jen tak mimochodem, pod stromečkem jsem našla tu knihu o Darwinovi, tak o ní zase někdy příště!

kosmas.cz

en.wikipedia.org

Nervyrvoucí detektivka

Dnes jsem se rozhodla přidat ještě jeden příspěvek, a to o knize, kterou jsem přečetla v době vánočního volna. Jedná se o Ženu v kleci od Jussi Adler-Olsena.
Nerada bych ji opominula, protože se jedná o asi nejnapínavější detektivku, kterou jsem četla. Jsem velký nadšenec do tohoto žánru - a protože jsem krimi knih přečetla už poměrně dost, tak se mi často stává, že si jejich děje po čase už ani nedokážu vybavit. Dovoluji si ale tvrdit, že tohle ten případ nebude!
Děsivý příběh o ženě, kterou vězní v tlakové komoře již pátým rokem, zatímco si všichni kolem myslí, že je dávno mrtvá a její případ je již uzavřen. Naštěstí se ho ujme komisař Morck a jeho kolega Asad z nově založeného oddělení Q, které má za úkol vyšetřit staré neobjasněné případy. Brzy začnou tušit, kolik důležitých faktů bylo opomenuto a jakmile chytí stopu, už se jí nepustí.
Asi poprvé v životě jsem málem přejela v tramvaji zastávku, jak jsem byla do děje ponořená. Nepřestala jsem se čtením ani před důležitou zkouškou. Knihu jsem zkrátka a dobře zhltla jedním dechem a už se nemůžu dočkat až se pustím do dalšího díla tohoto autora!
Pokud máte rádi detektivky, tuhle byste rozhodně opominout neměli!

nakladatelstvi.hostbrno.cz

Deník mého psa

Letos mě na Vánoce čekalo několik velmi milých knižních dárků. Jedním z nich byly i knihy Deník zlého psa a Deník polepšeného psa od Martina Howarda. Přiznávám, že v první chvíli jsem byla z tohoto překvapení poněkud rozpačitá. S humornými knihami o zvířatech je to všelijaké - znám některé velmi vydařené (např. Gerald Durell, Pavol Fabian, Zdena Frýbová), ale rozečetla jsem a následně odložila i mnoho těch slabších. V tomto případě jsem však pár stránek na zkušenou přečetla hned pod stromečkem a věděla jsem, že tohle mě bavit určitě bude. A nespletla jsem se!
Obě knihy jsou psány v první osobě z pohledu psa Blaka, který je zlobivý, svéhlavý, lehce nevychovaný, ale v jádru velmi dobrácký. Ve svém vyprávění popisuje nejen různé všední lotroviny (kradení jídla, vybírání koše,..) a život svého majitele, ale i velká dobrodružství s kamarády v parku. A přiznávám se, že jsem se u čtení smála nahlas. Možná proto, že mám podobného výtečníka doma i já. Mezi Blakem a naším voříškem jsem spatřila jediný výraznější rozdíl - náš pes je asi poloviční.
Co mě umrtvovalo nejvíc byl popis psychologie psa, který nabízí v podstatě velmi logická vysvětlení některých podivností v psím chování.
Pokud i vy víte jaké to je škubat celou procházku vodítkem jak za splachovadlo, pokud i váš pes sáňkuje, hryzá vodítko, vybírá odpadky, krade jídlo ze stolu, cupuje věci (nejen boty) a tráví většinu dne přemýšlením nad tím, jak se dostat z vězení - pak věřte, že, když nic jiného, vás bude při čtení hřát vědomí, že nejen vy se někdy při výchově domácího mazlíčka cítíte jako úplní idioti.
Oba díly jsem přečetla jedním dechem během pár večerů a nevylučovala bych, že se k nim vrátím!

bux.cz

neoluxor.cz

Setkání s Annou Kareninou

kosmas.cz

Vdaná žena si najde milence, uteče s ním a nakonec skočí pod vlak. Tak asi tolik jsem toho věděla o této knize, než jsem se rozhodla si ji přečíst. Jak jinak, než v zimě jako v Rusku :). 

Samotný nákup díla byl provázen celkem vtipnou peripetií, kdy jsem si omylem objednala převyprávěné zkrácené vydání. Naštěstí se mi povedlo objednávku ještě změnit. A doteď je mi záhadou, jak se z devíti set stran stane dvě stě.

Jak už jsem zmínila, je to kniha objemná (koupila jsem si kvůli ní i větší kabelku). První polovinou jsem ale proletěla jak nic, děj mě dokonale vtáhl. Jakmile se však víceméně vyřešila jedna z vedlejších zápletek, která mě ale bavila nejvíc (Kitty a Levin), začalo se mi to nějak vléct a zatímco na stranu cca šest set jsem se dostala během tří týdnů, zbytek mi zabral přes dva měsíce..

Teď už vím, že mé povědomí o ději Anny Kareniny bylo velmi ubohé. Není to jen příběh jedné ženy. V knize se prolíná několik dějových linek, které nabízejí poměrně vyčerpávající popis života jedné společenské vrstvy v Rusku v té době. A jak už víte, ta hlavní, podle které se kniha jmenuje, nebyla tou, která mě zaujala nejvíce. Příběh Kitty a Levina (vlastně hlavně Levina) je mnohem barvitější a méně přímočarý. Víc k tomu psát nebudu pro případ, že byste se to chystali číst.

Co se týká samotné Anny, dvě třetiny jejího příběhu mi v hlavě pořád naskakovala jiná kniha – Paní Bovaryová. Ale opravdu jen první dvě třetiny. Obě sice žily v nešťastném manželství, obě byly nevěrné a obě si nakonec sáhly na život (úspěšně). Tím ale podobnost končí. Anna Karenina románek s Vronským nevyhledala záměrně, ba naopak – chvíli (ale fakt jen chvíli) se mu bránila. A také – do svého milence si nepromítala veškeré své zpackané životní naděje. Annu Kareninu vidím jako ženu vyzrálejší a – paní Bovaryová promine – chytřejší. A nakonec ji nezahubil strach ze společenského znemožnění, nýbrž její láska k Vronskému, která byla silnější než ona.

Přestože se mi tato kniha velice líbila a peněz do ní investovaných určitě nelituji, musím se přiznat, že se mi docela ulevilo, když jsem ji konečně po třech měsících zaklapla a schovala do knihovny. Přece jenom, tahat  s sebou věčně takový kolos není žádná sranda ;).

A co vy? Četli jste Annu Kareninu? Chystáte se na to? Anebo jsem vás dokonale odradila?