Deník mého psa

Letos mě na Vánoce čekalo několik velmi milých knižních dárků. Jedním z nich byly i knihy Deník zlého psa a Deník polepšeného psa od Martina Howarda. Přiznávám, že v první chvíli jsem byla z tohoto překvapení poněkud rozpačitá. S humornými knihami o zvířatech je to všelijaké - znám některé velmi vydařené (např. Gerald Durell, Pavol Fabian, Zdena Frýbová), ale rozečetla jsem a následně odložila i mnoho těch slabších. V tomto případě jsem však pár stránek na zkušenou přečetla hned pod stromečkem a věděla jsem, že tohle mě bavit určitě bude. A nespletla jsem se!
Obě knihy jsou psány v první osobě z pohledu psa Blaka, který je zlobivý, svéhlavý, lehce nevychovaný, ale v jádru velmi dobrácký. Ve svém vyprávění popisuje nejen různé všední lotroviny (kradení jídla, vybírání koše,..) a život svého majitele, ale i velká dobrodružství s kamarády v parku. A přiznávám se, že jsem se u čtení smála nahlas. Možná proto, že mám podobného výtečníka doma i já. Mezi Blakem a naším voříškem jsem spatřila jediný výraznější rozdíl - náš pes je asi poloviční.
Co mě umrtvovalo nejvíc byl popis psychologie psa, který nabízí v podstatě velmi logická vysvětlení některých podivností v psím chování.
Pokud i vy víte jaké to je škubat celou procházku vodítkem jak za splachovadlo, pokud i váš pes sáňkuje, hryzá vodítko, vybírá odpadky, krade jídlo ze stolu, cupuje věci (nejen boty) a tráví většinu dne přemýšlením nad tím, jak se dostat z vězení - pak věřte, že, když nic jiného, vás bude při čtení hřát vědomí, že nejen vy se někdy při výchově domácího mazlíčka cítíte jako úplní idioti.
Oba díly jsem přečetla jedním dechem během pár večerů a nevylučovala bych, že se k nim vrátím!

bux.cz

neoluxor.cz