Severní vítr

Asi žádnému čtenáři a aspoň občasnému návštěvníkovi knihkupectví zcela jistě neunikla stoupající popularita severských krimi. První knihy tohoto "žánru", které se mi dostaly do rukou, byly před několika lety ty od islandského autora Arnaldura Indridasona. Dnes si troufám tvrdit, že mám od něj přečtené vše, co mu zatím v češtině vyšlo - a když ne vše, tak téměř vše. Nejnovějším kouskem, který jsem od něj přelouskala jsou Propasti (dočteno před cca pěti minutami).
Asi jsem fakt nudná s tím, jak tu každou knížku (vyjma Původu) chválím, ale asi je to tím, že obvykle sázím na jistotu. A ani teď tomu nebylo jinak.
Případ tentokrát nevyšetřuje Erlendur, nýbrž jeho kolega Sigurdur Óli, který v předchozích knihách nepůsobil právě sympaticky. Tentokrát však máme možnost nahlédnout pod jeho chladnou a povýšenou slupku a pochopit, že i on je jenom člověk a někde pod tím koženým kabátem a povýšenými názory má třeba i srdce.
Hlavní děj se motá kolem jakýchsi bankovních podvodníků, kteří provádějí záhadné, pololegální a pro mě velmi těžko pochopitelné finanční machinace.
Ovšem příběh Andrese mstícího se po letech svému otčímovi, který mu z dětství udělal učiněné peklo, mě zasáhl mnohem hlouběji a obávám se, že tuto zápletku jen tak nezapomenu..
Další z detektivek, u které jsem hodiny v kuse seděla nalepená a ne a ne se čtením přestat!

knihy.abz.cz